Českághetta.cz / na titulní stránku

:: Likviduj! tour 2006

Obyčejný život Čecha (Roma)

13. 1. 2005 :: Martin Šimáček :: Člověk v tísni


Deprecated: Function eregi_replace() is deprecated in /www/sites/6/site8086/public_html/fce.php on line 28

Deprecated: Function eregi_replace() is deprecated in /www/sites/6/site8086/public_html/fce.php on line 28

Deprecated: Function eregi_replace() is deprecated in /www/sites/6/site8086/public_html/fce.php on line 28

Deprecated: Function eregi_replace() is deprecated in /www/sites/6/site8086/public_html/fce.php on line 28

Deprecated: Function eregi_replace() is deprecated in /www/sites/6/site8086/public_html/fce.php on line 28

Deprecated: Function eregi_replace() is deprecated in /www/sites/6/site8086/public_html/fce.php on line 28

Deprecated: Function eregi_replace() is deprecated in /www/sites/6/site8086/public_html/fce.php on line 28

Deprecated: Function eregi_replace() is deprecated in /www/sites/6/site8086/public_html/fce.php on line 28

Deprecated: Function eregi_replace() is deprecated in /www/sites/6/site8086/public_html/fce.php on line 28

Deprecated: Function eregi_replace() is deprecated in /www/sites/6/site8086/public_html/fce.php on line 28

„Ať si někdo zkusí žít týden nebo dva v ghettu,“ bez rozmýšlení vypálí Ladislav Hangurbadžo, když se ptám, jestli má jako Rom nějakou zvláštní, jinou kulturu.


Deprecated: Function eregi_replace() is deprecated in /www/sites/6/site8086/public_html/fce.php on line 28

Deprecated: Function eregi_replace() is deprecated in /www/sites/6/site8086/public_html/fce.php on line 28

Deprecated: Function eregi_replace() is deprecated in /www/sites/6/site8086/public_html/fce.php on line 28

Deprecated: Function eregi_replace() is deprecated in /www/sites/6/site8086/public_html/fce.php on line 28

Deprecated: Function eregi_replace() is deprecated in /www/sites/6/site8086/public_html/fce.php on line 28

Deprecated: Function eregi_replace() is deprecated in /www/sites/6/site8086/public_html/fce.php on line 28

Deprecated: Function eregi_replace() is deprecated in /www/sites/6/site8086/public_html/fce.php on line 28

Deprecated: Function eregi_replace() is deprecated in /www/sites/6/site8086/public_html/fce.php on line 28

Deprecated: Function eregi_replace() is deprecated in /www/sites/6/site8086/public_html/fce.php on line 28

Deprecated: Function eregi_replace() is deprecated in /www/sites/6/site8086/public_html/fce.php on line 28

Po dvoudenní návštěvě u Hangurbadžů v Neza­myslicích u Prostějova neshledávám ani náznak hraní na housle, tančení, kočování nebo nepořádnosti, které mají být Romům údajně vlastní. Spíš to vypadá, že jsem vpadl do života obyčejné rodiny, která dělá to samé, co ostatní — její členové se snaží uživit, pracovat a být aspoň trochu šťastní.

Preludio: „Místní Romové“

Představte si, že by někdo jednoho dne v podvečer zazvonil u vašich dveří a chtěl, abyste ho nejen pozvali dál, ale převyprávěli mu svůj život, odkryli mu své soukromí. Hangurbadžovi to udělali, a navíc mě přijali jako hosta. Trochu se divím a trochu ne: jsou Romové a často se musí obhajovat, že nežijí jako zvěř.

Jako tisíce jiných rodin v jiných vsích a městech i oni plní roli „místních Romů“. Svému okolí dokazují, že „nekradou, platí nájemné, posílají děti do školy a pracují“. Proč musí? Mají snědou pleť a předsudky se jich drží jako klíště.

„Romové jsou nepřizpůsobiví. Ale ti z našeho sousedství, ti jsou jiní. Jsou jako my,“ říkávají gádžové. Klišé, se kterým se pere každý „místní Rom“. Tisíc a jedenkrát i Hangurbadžovi.

Příběh první: Ladislav

 / klikněte pro zvětšení

Ladislav se narodil před 40 roky ve Vyšném Ružbachu na Slovensku. V 16 letech se s rodiči přestěhoval do Prostějova. Později si vzal Alici za ženu a získal bydlení ve „slavné“ prostějovské kolonii u svaté Anny. Společně s Alicí vychovávají šest dětí.

Svatá Anna před třemi lety padla a město polovinu tamních nájemníků přestěhovalo do okolních vsí, kde pro ně sehnalo starší opuštěné domky. Hangurbadžovi zakotvili v Nezamyslicích.

„Když nás sousedi uviděli, zamknuli. Vešli jsme dovnitř a zjistili, že neteče voda. Šli jsme s kbelíkem poprosit k sousedům. Zavřeli před námi dveře.“

Teď stojíme na dvorku, kde Ladislav právě vyměňuje dlažbu. Alice se zaklesne do Ladislava, abychom mohli pořídit společný portrét. Soused vesele zdraví přes plot. Ladislav ho v žertu zve, ať se jde taky vyfotit. „Stačil měsíc, abychom se poznali a teď už spolu občas zajdeme i na pivo.“

Když Ladislav spravil vodovod, dal do pořádku všechny tři místnosti — kuchyň a obě ložnice. Postavil novou koupelnu. Pro syna přestavěl kůlnu na útulný pokojík. „Teď bych potřeboval sehnat starší tašky na opravu střechy.“

Alici i Ladislavovi právě skončila pracovní sezóna. Letos je poprvé na šest měsíců zaměstnal místní úřad. „Udržujeme silnice, chodníky, trávu, zametáme, kopeme základy. Největší přání? Abychom byli zdraví a starosta nás na jaře znovu zaměstnal.“

Sotva Ladislav dokončil základní školu, pustil se do práce. Na začátku 80. let pracoval pro Agrostroj, pak 12 let jako popelář v Technických službách. V roce 1997 odešel, nesedl si s novým šéfem. Potom ještě pár měsíců zkoušel různá zaměstnání, od té doby je nezaměstnaný. Práci sehnal po šesti letech: „Byl to zážitek, zase jsem se dostal mezi lidi. S radostí jsem začal vstávat do práce.“

„Zrovna jsem se vrátil z pracáku, půl roku teď budu brát podporu. Pracovat je sice lepší, ale cikána zaměstná málokdo. Před časem v masně v Prostějově hledali pracovníky na třísměnný provoz. Zavolali jsme tam, ale než jsme poprvé přišli, najednou bylo obsazeno. Jako vždycky!“

Intermezzo: Svatá Anna

Před téměř sto lety postavili v Prostějově kolonii u svaté Anny jako domov pro dělníky a jejich rodiny. Postupně se z malého sídliště stávalo žádané bydlení. „Bydleli tam více méně jenom bílí Češi, romské rodiny tam byly asi čtyři. Moc jsme si považovali, že jsme tam bydleli.“

 / klikněte pro zvětšení

Ladislav tvrdí, že situace se úplně obrátila po revoluci v 90. letech: „Na svatou Annu se začali stahovat chudí lidé, nabourávali se do opuštěných bytů. Město se proti tomu nepostavilo, ale naopak začalo dávat lidem nájemní smlouvy. Za deset let se svatá Anna stala nekontrolovatelným ghettem.“

Pro dvě stovky obyvatel kolonie vymyslelo zastupitelstvo Prostějova plán. Vybralo polovinu nájemníků a nabídlo jim nájemní byty ve městě. Druhá část lidí si mohla vzít pětiletou nevratnou půjčku na domek v některé z okolních vsí, které Prostějov pro tento účel nakoupil. Pokud se noví majitelé o svůj nový domov dokáží pět let podle přísných pravidel starat, dům přejde do jejich vlastnictví. Nejmenší část lidí skončila na ulici, nebo odešla k příbuzným.

„U svaté Anny nikdy nebyla žádná komunita. Každý se staral o sebe. Někdo si dokázal svůj byt udržovat, někdo se o něj nestaral.“ Ani pověstného lídra romské komunity byste podle Ladislava u svaté Anny nenašli.

„Jaká specifická kultura? Ať si někdo zkusí žít v podmínkách kolonie u svaté Anny týden, čtrnáct dní? Číst o sobě v novinách, jak je nepřizpůsobivý. Na jedné kopě s ostatními.“

Příběh druhý: Alice

Alice je prostějovská rodačka. Zaučila se švadlenou, pracovala v pekárně. „Když holky začaly chodit do školy, mohla jsem se vrátit do práce.“ Alice letos pro nezamyslickou radnici odpracovala dokonce o měsíc víc než Ladislav. Nastoupila už v dubnu.

„Život v Nezamyslicích je lepší než v Prostějově. Co si tu uděláme, to máme. U svaté Anny jsme se svezli s každým průšvihem, ať jsme byli nebo nebyli vinní. Život mezi býlími je pro nás jednodušší.“

Alice chystá večeři — maso na obírání a šťouchané brambory s cibulkou. Jídlo dostávám jako první. Když uklízí, nechce se nechat vyfotografovat. Zato s vnučkou, která se před třemi týdny narodila její nejstarší dceři Aleně, se před fotoaparátem nestydí.

Příběh třetí: Alena, Ladislav, Adam, Lukáš, Katka a Radka

 / klikněte pro zvětšení

Katka a Radka chodí do první třídy nezamyslické základní školy. Jsou trochu stydlivé a ve škole neumí prodat všechno, co se naučí. Za pár dní se bude rozhodovat: buď zůstanou v první třídě i nadále, nebo se ještě na rok vrátí do školky. Jejich osud má v rukou pedagogicko-psychologická poradna.

Katka a Radka běží do svého koutku pro slabikář a u kuchyňského stolu předvádějí, jak jim učení jde. Pomyslím si, že tyhle šikovné holky potřebují trošku doučování a přípravy do školy a celý problém by se tím významně zmenšil.

Ve čtvrtek po poledním spěchám na návštěvu do družiny, kde Katka a Radka mezi ostatními skládají puzzle. Rozhodně se neztratí, spíš naopak. A kamarádi a kamarádky nemají ani na okamžik nápad, že by na Katku a Radku měli nevražit. Adam je o dva roky starší než obě holky. Chodí do třetí třídy a je premiant. Přináší ukázat svoji jedinou a nejoblíbenější knížku pohádek. Čte jako z partesu a je na to náležitě pyšný. Potom společně s bráchou Lukášem, žákem osmé třídy, ukazují diplomy a poháry, které vyhráli ve fotbalových a floorballových turnajích. Adam je dobrý fotbalista, ale Lukáš podle všeho ještě lepší.

„Až budu velký, táta mi poradil, abych byl policajt,“ vykládá Adam.

Táta Ladislav kontruje: „To musíš pořádně dřít, kamaráde. Když chceš na policejní akademii, musíš makat. Je to náročné na psychiku a na fyzičku. Musíš překonávat hodně překážek.“

Adam se zadívá na tátu a na mě a vyhrkne: „Tak půjdu na zedníka!“

 / klikněte pro zvětšení

Zedník ale spíš bude z Lukáše. „Chtěl bych na kuchaře,“ říká Lukáš, kterému od narození nikdo v rodině neřekne jinak než Rocky. Táta má ale pro syna jiný plán: „Na zedníka půjdeš. Jako kuchaře cikána nikde nezaměstnají. A zedníků je potřeba pořád hodně. Navíc si sám postavíš dům.“ Dorostenecké fotbalové mužstvo Nezamyslic je po podzimu třetí a Lukáš je znovu nejlepší střelec. „V jedné sezóně nastřílelo mužstvo za rok 96 gólů a Rocky jich z toho dal čtyřicet,“ chlubí se Ladislav. „Jsou rádi, že ho tam mají. Když zaspí, přijedou si pro něj autem a hulákají: Rocky, dělej, jedem!“

Zatímco kluci pózují s pohárem a medailemi, ve dveřích se objeví Alena s manželem. Tlačí dovnitř staronový kočárek, který koupili v Prostějově v bazaru. Paní Alice nákup chválí, Ladislav bručí, že druhý kočár nepotřebují. Alena nejprve studovala na zdravotní sestru, ale nepohodla se s učitelkou a odešla do učení na kuchařku. Jediný, koho při své dvoudenní návštěvě v Nezamyslicích nemůžu poznat, je nejstarší syn Ladislav. Žije s družkou v Olomouci a podle všeho tam má práci.

Sommario: Obyčejný člověk

 / klikněte pro zvětšení

Občas to vypadá, jako by kde kdo v Česku věděl, jak žijí Romové. Zdá se, jako by jejich domácnosti byly nějak standardizovány. A především se „ví“, že romská domácnost vypadá jinak než domácnost bílých Čechů.

Skupinový stereotyp, jak žije a co dělá Rom, je hluboce zakořeněný. Stejně jako způsoby, jakými o Romech informují média. Vlastně jsem se jako autor článku od těchto stereotypů neodtrhl. Popsal jsem život jedné úplně obyčejné české rodiny, abych ukázal, že je obyčejná.


Reportáž uveřejnil týdeník Nový Prostor č. 212 v lednu 2005.

< zpět

Navigace

Aktuality

Odkazy:

Partneři kampaně:

 Člověk v tísni  BigBoard  Sony BMG  ČSOB