Českághetta.cz / na titulní stránku

:: Likviduj! tour 2006

Jak zbohatnout na Romech

29. 10. 2005 :: Leoš Kyša :: Magazín Právo

Romové jsou výnosný objekt podnikání. A paradoxní je, že čím jsou chudší, tím víc se na nich dá vydělat. Jak? Třeba jim pronajmout byt. Ještě výhodnější je koupit si dům, kde bydlí. Vše je legální. Stačí mít jen kapku silnější žaludek.

Na Romech se dají v realitách vydělat neuvěřitelné peníze. Ač to mnoha lidem bude znít nepravděpodobně, tak mít Roma jako nájemníka může být výhra. Často je v zoufalé situaci a ten, kdo mu byt pronajme, si může diktovat neuvěřitelné podmínky a obrovské nájmy. Nevadí, že na ně Romové nemají, nakonec stejně vše zaplatí příslušný sociální odbor příspěvkem na bydlení.

Koupit od města dům s Romy je hotové terno. Většinou stojí pakatel. Stačí pak často neplatící nájemníky vystěhovat a máte volnou nemovitost k podnikání. "Všechno nakonec odnesou jak samotní příslušníci menšiny, tak stát, který všechno zaplatí, ale to starostům a jejich úředníkům nedochází," říká vedoucí terénních programů Člověka v tísni Martin Šimáček. Typickou ukázkou romského bytového byznysu je město Sokolov.

Kendíkov

Sokolovskému romskému ghettu Alfa se dřív říkalo Bronx. Cizinec zde po setmění ze strachu z místních nešel ani ozbrojen. Dnes mu nikdo neřekne jinak než Kendíkov. Dvanáct zdejších domů před čtyřmi lety koupila firma Soukenická LB, patřící libereckému podnikateli Alexandrovi Kendíkovi. V činžácích v té době žilo přibližně tisíc Romů, vesměs neplatičů nájemného. Jejich dluhy vůči městu dosahovaly skoro tří a půl miliónu korun.

"Prodej byla jediná možná volba. Neměli jsme peníze na opravy a nevěděli jsme, co si s domy počít. Byla to pro Sokolov obrovská zátěž. Být opět v té situaci, tak bych byl znovu pro jejich prodej. Jen bych požadoval větší cenu. Deset miliónů za dvě stě bytů bylo málo," tvrdí sokolovský starosta Karel Jakobec.

Cena byla opravdu hodně nízká. Podnikatel Kendík tak vlastně za každý byt zaplatil padesát tisíc korun. Byl však prakticky jediný vážný zájemce. Málokdo byl stejně prozíravý, aby pochopil, jak dobrý obchod je domy skoupit. Během několika týdnů podala firma na více než polovinu nájemníků žaloby kvůli neplacení nájmů a sokolovský soud zhruba po třech měsících rozhodl o vystěhování prvních neplatičů. Někteří byli vystěhováni bez náhrady bydlení, jiní dostali některý z volných bytů v Kendíkově. Dnes už z ghetta odešly přes tři stovky bývalých obyvatel.

"Město nás prodalo Kendíkovi. Ten si s námi dělá, co chce. Dřív nebo později odtud všechny vyžene," myslí si jeden z místních. O byt přišel už dávno. Teď přespává u známých. Ostatně sám podnikatel se záměrem problémových nájemníků (rozuměj Romů) zbavit netají. Má v plánu celé sídliště zrekonstruovat a domy pak pronajmout sociálně silnějším. Ostatně byl by blázen, kdyby jako podnikatel uvažoval jinak.

"Při vyhazování nájemníků si počíná velmi obratně a vždy se snaží postupovat soudní cestou. Některé jeho metody však jsou, řeknu-li to kulantně, neetické," říká zdejší terénní sociální pracovnice Člověka v tísni Markéta Kajdou, valíková. Například když letos v únoru praskly vodovodní trubky a šedesát bytů se ocitlo bez vody, Soukenická LB závadu neopravila. Zaplatili si ji sami nájemníci. "Celý život platím nájem včas, včetně všech služeb. Nikoho to nezajímá. Byl jsem bez vody jako nějaký neplatič," krčí rameny důchodce Augustin Pompa.

Podobné je to se zařizováním náhradních bytů pro soudně vystěhované. "Jen se pojďte podívat, kam mě Kendík přestěhoval," ukazuje mi svůj soudně určený byt František Červeňák. Dva měsíce neplatil nájem. Kendíkovi lidé se s ním nechtěli dohodnout na splátkovém kalendáři a soud mu určil náhradní bydlení. Byt vypadá opravdu hrůzostrašně. Rozbité dveře drží na jednom pantu. Ve všech pokojích jsou odpadky. Chybí záchod, umyvadla, kuchyňská linka a zásuvky. "Sem se mám nastěhovat s osmi dětmi," dodává zoufale. Navíc bude v novém bytě platit vyšší nájem. Kdo mohl, po podobném přestěhování raději odešel sám.

"Tohle je doslova katastrofa. Je jen otázkou času, kdy pan Kendík donutí k odchodu většinu ze zbývajících sedmi set lidí. Kam půvých vážně nevím," kroutí hlavou sociální pracovník Štefan Gabčo.

Kendíkova vytrvalá práce při vyhazování romských nájemníků přináší své plody. Vystěhoval už tři domy. Dva jsou zrekonstruované a obehnané plotem, aby byli noví nájemníci v bezpečí před svým okolím. Z čeho rekonstrukce financoval, není až tak těžké si vypočítat. Přestože mu mnoho nájemníků platí se zpožděním nebo mají nezaplacený starý dluh, tak nákup domů od města už mu dávno zaplatili. Do jejich bytů společnost neinvestovala ani korunu. Když je potřeba něco opravit, musí si to provést lidé v Kendíkově sami. Veškerý příjem z nájmů je vlastně čistý zisk. Navíc hodnota opravených domů několikanásobně stoupla a noví nájemníci platí i vyšší nájemné. Lidé bydlící v okolí libereckému podnikateli fandí. "Je to frajer. Za dva roky tohle město zbaví cikánů," říká mi štamgast v nedaleké restauraci.

S jeho slovy souhlasí i odhady městských úředníků. Před dvěma lety žilo v Sokolově dva a půl tisíce Romů. "Hodně jich ubývá. Letos nastoupilo do základních škol mnohem méně romských dětí než před dvěma lety," cituje statistiky manažer prevence kriminality Rudolf Volf. Romové se z ghetta stěhují buď do ubytovny v Sokolově, nebo do okolních měst a vesnic: Rotavy, Habartova a Kraslic.

Matuškov?

Jejich nové domovy jsou však mnohdy ještě horší než v sokolovském Kendíkově a v mnoha případech platí neuvěřitelně vysoké nájmy. V nedalekých Kraslicích pronajímá vesměs bývalým Kendíkovým nájemníkům byty chebský podnikatel Miroslav Matuška. Osmičlenná rodina mu například platí za dva plus jedna přes deset tisíc korun měsíčně. Smlouvu dostala pouze na tři měsíce. Obsahuje dokonce ustanovení, že pronajímatel může nájem kdykoli zvednout, pokud jeho zisky z pronájmu domu nebudou dostatečné.

"Vydělává na tom, že ti lidé nemají kam jít. Kdo si vezme k sobě cikány do podnájmu? Raději než skončit na ulici, podepíší s ním takové smlouvy. I když pořád je lepší Matušek než Kendík," říká Milena, bývalá obyvatelka Kendíkova. Do Kraslic se přestěhovala před půl rokem.

Podnikatel Matušek samozřejmě ví, co dělá. I když jsou jeho nájmy obrovské, nemají vystěhovaní lidé jinou možnost než smlouvy podepsat. Nájemné stejně přece nakonec uhradí kraslický sociální odbor ze státních peněz!

"Osobně jsem velmi rozčarovaná z toho, co se děje. Bydlení u Matuška těmto zoufalým lidem zprostředkovává sokolovská romská poradkyně Marta Bándyová. Přitom jim nepomůže vyjednat lepší podmínky. Oni tak upadají do ještě větší bídy a dluhů než před tím," rozhořčuje se vedoucí kraslického odboru sociálních věcí Ivana Rážová.

Pan Matušek tvrdí, že ziskový není. "Proti tomu, co jsem měl, jsem tento měsíc vybral přes dvacet tisíc méně."

Kromě na místní poměry neuvěřitelných nájmů čeká vystěhované ze Sokolova ještě jedno nemilé překvapení. Už půl roku v obou Matuškových domech neteče teplá voda. Stejně jako minulý rok v zimě. "Důvod je prostý. Matušek nám dluží přes sto tisíc, proto jsme dodávky přerušili. Je to pro mě těžké. Jsou tam malé děti a blíží se zima, ale mám své šéfy a závazky vůči bance. Navíc jsou problémy s placením z jeho strany pravidelné," vysvětluje jednatel Kraslické městské společnosti Otakar Mika. Podnikatel jeho slova popírá. Tvrdí, že má své účty s KMS srovnané.

I přesto, že teplá voda půl roku v jeho domech neteče, musí mu za ni nájemníci platit. Snaží se sice protestovat, ale nikdo je neposlouchá. Navíc nemají kam jít. Nikdo jiný je neubytuje. Jsou prostě Matuškovi vydáni napospas. Nezbývá jim než platit. Kdo to nezvládne, odchází. Buď k příbuzným, nebo se vrátí do Sokolova a nabourá se do nějakého prázdného bytu.

"Podle našeho posledního průzkumu považují obyvatelé Kraslic Romy za největší problém města. Dřív na ně nebyli moc zvyklí. S těmi, kteří zde žili, už delší dobu žádné problémy nebyly. S novými je to horší," říká mluvčí kraslické radnice Pavel Reichard. Zároveň přiznává, že zatímco Sokolovští svého Kendíka milují, Krasličtí svého Matuška upřímně nenávidí.

I když každý z nich podniká jiným způsobem, jsou si hodně podobní. Oba pochopili, že na romském bydlení se dá zbohatnout. Jeden vydělává na nájmu a na tom, že levně koupené domy od často neplatících Romů vyčistí a zrekonstruuje, druhý je zase má v hrsti a tahá z nich peníze. Oba podnikají legálně. Sice jsou jejich metody občas na hraně, ale Romové jako nájemníci jsou ještě v něčem ideální. Nemají nikde velké zastání a právním problémům vesměs příliš nerozumí. Nevědí vlastně, co si vůči nim pronajímatelé mohou a co nemohou dovolit.

Řešení neexistuje

"Pokud se splní naše nejčernější obavy a v Sokolově přijde o střechu nad hlavou dalších sedm stovek Romů, bude to doslova katastrofa. Budou prostě putovat po okolí. Někde na chvíli dostanou ubytování, ale s vysokým nájmem. Časem ho nebudou moci platit a zase půjdou někam dál. Třeba do rozbořených domů, nebo na ulici.

Bude to mít velmi negativní následky hlavně pro jejich děti, které nebudou moci pořádně chodit do školy. Vyrostou z nich zase nevzdělaní, a tudíž nezaměstnatelní lidé. Nebudou mít na nájem a koloběh bude pokračovat. Státní rozpočet to bude stát neuvěřitelné peníze," děsí se pracovník Člověka v tísni Štefan Gabčo.

To, že prodávat městské domy s neplatícími Romy soukromníkům je krátkozraká politika, přiznává i sokolovský starosta, nicméně dodává: "Každé vedení města musí volit mezi dvěma zly. Žádné město si nemůže dovolit Romy se špatnou platební morálkou vydržovat ve svých domech. Prodat je soukromníkovi je jediné řešení. Jinak by musel zasáhnout stát. Nedovedu si však představit, co by s tím mohl udělat a kolik by to stálo peněz."


Leoš Kyša Autor je redaktorem Magazínu Práva.

Reportáž uveřejnil Magazín Práva 29. října 2005.

< zpět

Navigace

Aktuality

Odkazy:

Partneři kampaně:

 Člověk v tísni  BigBoard  Sony BMG  ČSOB