Českághetta.cz / na titulní stránku

:: Likviduj! tour 2006

Rom pomáhá Romům

25. 3. 2006 :: Petra Jurčová :: MF DNES


Deprecated: Function eregi_replace() is deprecated in /www/sites/6/site8086/public_html/fce.php on line 28

Deprecated: Function eregi_replace() is deprecated in /www/sites/6/site8086/public_html/fce.php on line 28

Deprecated: Function eregi_replace() is deprecated in /www/sites/6/site8086/public_html/fce.php on line 28

Deprecated: Function eregi_replace() is deprecated in /www/sites/6/site8086/public_html/fce.php on line 28

Spolupracovník Člověka v tísni jde příkladem. Už léta má stálé zaměstnání a chce studovat.


Deprecated: Function eregi_replace() is deprecated in /www/sites/6/site8086/public_html/fce.php on line 28

Deprecated: Function eregi_replace() is deprecated in /www/sites/6/site8086/public_html/fce.php on line 28

Deprecated: Function eregi_replace() is deprecated in /www/sites/6/site8086/public_html/fce.php on line 28

Deprecated: Function eregi_replace() is deprecated in /www/sites/6/site8086/public_html/fce.php on line 28

Prostějov - Když před šesti lety nezaměstnanému Viliamu Hangurbadžovi v Prostějově nabídli, že by mohl dělat terénního sociálního pracovníka, skoro nevěděl, co to je. Tu práci dělá dodnes a dělá ji rád. "Nevěděl jsem, do čeho jdu. Ale ze školení, které jsem musel absolvovat, jsem přijel nadšený tak, že mě ani nezajímal plat," vzpomíná pětatřicetiletý muž, který už léta pracuje pro společnost Člověk v tísni při České televizi.


Co vás na té práci tolik nadchlo?

Věděl jsem, jak lidi v Prostějově žijí. Zvlášť v tehdejší kolonii U svaté Anny byly obrovské problémy a já zjistil, že pro zlepšení můžu sám něco udělat.


Získat takové místo, to je skoro prestižní záležitost. Nezáviděli vám ji ostatní Romové?

Myslím, že ne. Byli pyšní, že to může dělat jeden z nich.


Je lepší, když takovou práci dělá jeden z nich?

Teď už na tom tolik nezáleží. Tenkrát jsem si možná trochu naivně myslel, že jen Rom může pochopit romské problémy. I když je pravda, že lidé jsou otevřenější, když s nimi jedná Rom. Na druhou stranu, na úřadech je někdy lepší, když je člověk bílý.


Měl jste s úředníky problémy?

Žádné konflikty jsem neměl. I když jsou úřednice, které ke mně mají odstup a nejsou příliš otevřené. To je ale normální.


Co jste dělal do doby, než jste nastoupil na tohle místo?

Sám jsem měl problémy. Byl jsem veden na úřadu práce, rok předtím jsem pracoval jako dělník ve vodárnách. Tam jsem dělal vše, co bylo potřeba, i ve výkopech.


Vadilo vám, že nemáte práci?

Trochu ano. Ale v té době jsem byl svobodný, neměl jsem děti, proto mi to nevadilo tolik jako dnes, kdy mám rodinu, kterou taky musím uživit.


Jaké máte vzdělání?

Mám základní vzdělání, protože strojní učiliště jsem nedodělal. Šíleně mě nebavilo. Teď plánuji dálkově dodělat střední školu sociální, takže budu mít i maturitu. Díky své práci jsem zjistil, že mi to bude prospěšné. Když sháníte práci jen se základním vzděláním, nic moc nenajdete.


Je více takových Romů, kteří si to uvědomují jako vy?

V poslední době jich přibývá hlavně mezi mladšími. Generace dnes třicetiletých rodičů tlačí na svoje děti. Velký pokrok vidím v tom, že je posílají do základních škol a ne rovnou do zvláštních. Letos jsem neměl jediný případ dítěte, které by šlo k zápisu do zvláštní školy.


Loni jste poskytl 723 konzultací. S čím se na vás lidé obracejí?

Nejčastěji kvůli dluhům na nájmech a energiích. Pomáhám jim ale také shánět práci, vyřizovat důchody a psát žádosti nebo odvolání.


Mohou si za problémy sami?

Já to tak nevidím.


Chcete říct, že když neplatí nájem a zadluží se, tak to není jejich vina?

Dluh je samozřejmě jejich, ale i město s tím může něco dělat. Lze využít takzvaného zvláštního příjemce. Lidi na sociálních dávkách dostávají na nájem příspěvek od úřadů. Město si může nechat tyto peníze přímo posílat, ale nedělá to.


Řekl jste, že pomáháte Romům shánět práci. Touží po ní vůbec?

Mladší rodiny už například nechtějí mít víc než tři děti a hlavně už nechtějí žít v bídě. Na veřejně prospěšných pracích je mzda sice malá, ale i to je motivuje.


Kolik dětí máte vy?

Jednoho tříletého syna.


A jste ženatý?

Ne. Žijeme na hromádce.


To je teď populární i u Romů, kteří si tolik zakládají na svých tradicích?

Na svatby se pořád hodně drží, ale už to není, co bývalo. Ani mně se nechce ženit.


Když jste v Prostějově začínal, bylo žhavým tématem rušení kolonie U svaté Anny.

To byl obrovský problém. Lidé tam žili v příšerných hygienických podmínkách. Domy jim padaly na hlavu, nikde žádná sociální zařízení, jen suchý záchod bez koupelny. Osm až deset lidí v jednopokojových bytech. Město stála údržba spoustu peněz a k ničemu to stejně nebylo. To, že kolonii zbouralo a lidi rozestěhovalo, bylo to nejlepší, co mohlo udělat.


Většina Romů se odstěhovala do okolních vesnic. Zůstávají tam?

Ano, protože musí. Pokud to vydrží pět let, domy, které jim město přidělilo, budou jejich. Až na dvě rodiny, které mají se soužitím ve vesnicích problémy, si ale nestěžují.


Jak dnes vypadá situace v Prostějově?

Je tu několik problémů, myslím, že jde o ohniska budoucích ghett. Například v Určické ulici, kde jsou holobyty, přibývá lidí se sociálním vyloučením. Pokud se s těmito lidmi nezačne rychle pracovat, bude to jenom horší. Tím, že neplatiče odstěhujeme za město, problém nekončí, ale začíná. Podobná místa jsou v Prostějově ještě dvě.


Jiným lidem nikdo nepomůže. Těžko by jim někdo koupil domy.

Jenomže já to vidím i tak, že město má povinnost se postarat o své občany. Vždyť asanace svaté Anny stála asi 15 milionů korun. Kdyby město kolonii neustále opravovalo, přišlo by to mnohem dráž. Navíc si nemyslím, že Romové dostávají něco extra. Mají jen to, na co mají nárok ze zákona. Není ani pravdou, že bílým by nikdo nepomohl. Od toho jsou tady sociální úřady.


Myslíte si, že se vztah Romů a ostatní společnosti změnil?

V Prostějově určitě ano. Po zrušení svaté Anny se lidem ulevilo, protože zmizela spousta problémů a stížností. Až na pár grázlů, kteří sem tam něco ukradnou, nejsou s Romy potíže. Myslím, že nijak nevyčnívají. A když, tak v tom pozitivním smyslu. Přibývá například těch, co v oranžových vestách zametají město, a lidi sami vidí, že se snaží.


Kde vidíte sám sebe za deset let?

Kromě toho, že si chci dodělat vzdělání, chci si udržet zaměstnání a určitě budu bydlet v Prostějově. Narodil jsem se tu a jsem tady spokojený.



Co dělají?


Společnost Člověk v tísni. Zabývá se od roku 1999 terénní sociální prací. Pomáhá. Snaží se dostat jednotlivce ven z ghetta - splatit dluhy, získat práci, najít bydlení. Pětatřicet spolupracovníků takto pomáhá v 16 městech. Kde a kdo. V Olomouckém kraji má společnost jediného zástupce, Viliama Hangurbadža, který od roku 2001 působí v Prostějově.

< zpět

Navigace

Aktuality

Odkazy:

Partneři kampaně:

 Člověk v tísni  BigBoard  Sony BMG  ČSOB