Holobyty jako nástroj etnické segregace?
- Jak vznikají? (zpět)
2002: Ing. Petr Víšek, výkonný ředitel Socioklubu
Analýza problematiky holobytů ve vztahu k romské komunitě ukázala na závažný sociální a politický problém (s řadou navazujících souvislostí), který lze charakterizovat jako vytěsňování sociálně slabé (ohrožené, zranitelné) části romské minority z bytů do náhradního ubytování, do krátkodobého přístřeší popř. bez náhrady, na okraj měst a jejich soustřeďování do enkláv a ghett.
Tento proces má více dimenzí.
Na prvním místě je třeba uvést právní dimenzi vytěsňování. Dochází k němu mnoha postupy. Takovými, které jsou zcela legální, ale i cestami „pololegálními“, tj. V procesu vytěsňování bylo užito postupů, na které dotčené osoby nemusely přistoupit, které by bylo možné dodatečně soudně napadnout, ale postižená osoba to neví a nebrání se, nebo je využito její neznalosti, nepozornosti či důvěřivosti.
Druhou dimenzí je dimenze politicko-ekonomická — jde o politiku samosprávných obcí a měst. Uplatňují se v ní dva intenzivní faktory:
Třetí dimenze je technická a urbanistická. Náhradní byty jsou poskytovány, popř. náhradní ubytování zřizováno na okraji měst, nebo dokonce za městem. Velký problém přináší technické vybavení. Je to například volba nákladného způsobu vytápění, porušování povinností vlastníka popř. správce majetku z hlediska stavebních a hygienických předpisů, které vede ke znehodnocení bytu a další. Je třeba také uvést, že jsou v řadě případů poskytovány takové „holobyty“ (náhradní ubytování či náhradní byty), jejichž stav neumožňuje důstojné bydlení.
Závažným konstatováním, které plyne z analýzy procesu vytěsňování je to, že i v případě, že by všechny kroky procesu byly legální — přesněji neporušily zákon (také proto, že zákon některé postupy neupravuje), výsledkem je stav, který může být předmětem kritiky s ohledem na mezinárodní závazky České republiky. Je jím vytěsňování etnické minority, její marginalizace a segregace (sociální vyloučení — exkluze). Část tohoto procesu probíhá navíc bez jakékoliv společenské kontroly (vytěsňování z bytů v domech v soukromém vlastnictví).
Dalším významným konstatováním je, že nevyhnutelná náprava tohoto procesu v budoucnu bude mnohem nákladnější než jeho zastavení a korekce v současnosti. Za negativní výsledky tohoto procesu bude zodpovědný stát, aniž má zatím reálné nástroje jak tento proces ovlivnit.
Proces vytěsňování lze rozdělit do následujících fází:
Skutečností, o které by měly být samosprávné orgány obcí informovány, je fakt, že problém, který si vytěsňováním sociálně zranitelné menšiny obyvatel vytvoří, v obci zůstane. Problém se v budoucnu vrátí a přinese výrazně vyšší náklady, které na rozdíl od současnosti nebude obec sdílet se státem, ale bude je hradit z vlastních prostředků. Z krátkodobého hlediska se může proces vytěsňování zdát efektivní, z dlouhodobého hlediska přináší rizika a náklady. Stojí proto za to od počátku hledat dlouhodobě vyhovující řešení, řešení s perspektivou. To není nijak jednoduché. Vytěsňování vede ve svých reálných důsledcích k bezdomovectví, vytváření slumů a dalším negativním jevům. Ty pak bude třeba řešit cestou sociální péče a sociální práce. Jejich cílem bude vrátit klienty do stavu „bydlení“ popř. „chráněného bydlení“.
Strategicky pojaté, promyšlené a komplexní řešení bydlení romské minority, vycházející z její analýzy, respektující její sociální rozvrstvení, respektující přiměřeně zájmy minority i zájmy majoritní části i zájmy města, může být (v dlouhodobém pohledu) v souladu s dlouhodobými strategickými rozvojovými a tedy i ekonomickými zájmy obce a může získat i podporu občanů. Musí být výsledkem nejširšího konsensu.
